Cibetka africká

Cibetka africká
	Cibetka africká
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	šelmy (Carnivora);
Čeleď	cibetkovití (Viverridae);
Podčeleď	cibetky (Viverrinae);
Rod	cibetka (Civettictis); Pocock, 1915
Binomické jméno
	Civettictis civetta; (Schreber, 1776)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cibetka africká (Civettictis civetta) je největší z cibetek.

Popis

Délka těla: 60–91 cm
Délka ocasu: 43–60 cm
Hmotnost: 10–15 kg

Má krátkou hustou srst v okrové až stříbrné barvě. Po celém těle má téměř černé skvrny, které částečně spojují v podélné pruhy. Přes celá záda až po ocas se táhne černý pruh. Konec ocasu je černý.

Končetiny jsou krátké, zcela černé. Na každé z nich má pět prstů s ostrými, nezatažitelnými drápy. Hlava je šedookrová s výraznými černými kruhy kolem očí, které pokračují směrem dolů přes tváře ke krku, na kterém se mění v bílý pruh. Kolem čenichu má cibetka africká bílou skvrnu. Uši jsou velmi malé, kulaté a ční šikmo nad hlavu. Srst na hřbetu je až deset centimetrů dlouhá a cibetka ji dokáže vztyčit.

Na břiše má cibetka šest mléčných žláz. U řitního otvoru se nachází pachová žláza produkující pižmově zapáchající látku, cibet.

Jedná se o evolučně starý typ, což potvrzuje 40 zubů a stoličky, jaké mívaly šelmy už před miliony let.

Výskyt

Tento druh se vyskytuje ve střední a jižní části východní Afriky. Obývá většinu habitatů se stromy, preferuje převážně savany a lesy.

Způsob života

Jako všechny cibetky je i tato převážně noční živočich. Hlavní aktivitu vyvíjí od soumraku do půlnoci. Výjimečně ji můžeme spatřit i přes den, brzy ráno nebo za špatného počasí. Během dne cibetka obvykle spí ve vysoké trávě nebo v houští.

Pohybuje se typickým vlnivým pohybem. Na okraji svého území tvoří hromádky výkalů, kterými si označuje své území a které slouží jako komunikační místo pro ostatní cibetky. Informace si vyměňují také tak, že označují stromy a keře svým pižmem.

Cibetka africká je plaché a tiché zvíře. Vydává bzučivé a kašlavé zvuky. Žije převážně jako samotář.

Potrava

Cibetka loví převážně v noci menší zvířata, tj. savce, hady, žáby, ptáky atd. Kořist zabíjí silným třesením, menším živočichům zpravidla přerazí páteř nebo krk. Stejně jako ostatní druhy z čeledi cibetkovitých se živí mršinami. V období zrání plodů se živí i ovocem a rostlinami.

Dokáže zkonzumovat i rostliny a živočichy jedovaté pro ostatní zvířata.

Rozmnožování

Cibetka africká se rozmnožuje po celý rok. Období březosti se liší podle oblasti výskytu. V jižní Africe nastává v teplých měsících od srpna do ledna, ve východní Africe od března do října a v západní Africe pravděpodobně není upřednostňováno žádné období.

Březost trvá devět až deset týdnů. Po této době se samici narodí ve vyhrabaném doupěti 1–4 mláďata. Během roku může mít až 3 vrhy. Mladé cibetky se rodí zcela vyvinuté. Mají srst po celém těle, i když jemnější než dospělci. Zbarvení je méně výrazné. Mláďata jsou schopna se ihned po narození plazit. Na nohy si stoupají až v pátém dni života. Mezi 17. a 18. dnem vylézají z doupěte. Mlékem se živí asi 6 týdnů. Od 7. týdne jim matka začíná předkládat pevnou potravu. Zhruba ve dvou měsících zkouší sama lovit. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku jednoho roku. Dožívají se patnácti až dvaceti let.

Zajímavosti

Cibetka africká prý pomáhá opětovnému zalesňování. Semena z plodů a bobulí, které projdou jejím trávicím ústrojím, vycházejí zcela neporušena.

Už od desátého století před naším letopočtem se však hojně lovila právě kvůli cibetu, které se přidávalo do mýdel a parfémů. Dnes se tato přísada nahrazuje uměle, v některých vesnicích se ale stále cibetky chovají právě pro tento olej.