Faedrus
| Faedrus | |
|---|---|
 | |
| Narození | Desetiletí do 20 př. n. l. Střední Makedonie |
| Úmrtí | Desetiletí od 50 |
| Povolání | spisovatel a básník |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Faedrus (asi 20 př. n. l. – asi 50) byl římský spisovatel, autor bajek. Původem byl pravděpodobně thrácký otrok z Pydna v římské provincii Makedonie (dnes v Řecku). Jeho tvorba spadá do období vlády císařů Augusta, Tiberia, Caliguly a Claudia. Faedrus je považován za prvního latinsky píšícího autora bajek, ačkoli ve skutečnosti pouze přeložil jambickým senárem řecké bajky připisovány Ezopovi.
Život
Jak se zdá, Faedrus se sice narodil v Makedonii, ale už v dětství se dostal do Říma, neboť v prologu ke třetí knize svých bajek vzpomíná, že jako chlapec četl Quinta Ennia. Protože se v rukopise svého díla označuje jako Libertus Augusti (Augustův propuštěnec), tento císař mu pravděpodobně daroval svobodu. Na základě některých narážek v téže knize se usuzuje, že básník upadl do nemilosti u Tiberiova všemocného prétoriánského velitele Seiana, a byl pohnán před soud, údajně kvůli některým bajkám, ve kterých se skrývala kritika režimu. Přesto Faedrus přežil jak Tiberiovu , tak Caligulovu vládu a zemřel kolem roku 50 našeho letopočtu.
Dílo
V jeho době zůstávala bajka v římském prostředí opomíjeným žánrem stojícím mimo hlavního proud literární tvorby. Její okrajový význam pro římskou literaturu dosvědčuje i to, že když ji v této době konečně uchopil, bylo to prostřednictvím osoby s nejnižším společenským postavením - otroka. Dokonce ani vydání Faedrova bajkařského souboru nevyvolalo v římské společnosti větší zájem a jako autor unikl pozornosti významných literárních osobností své doby, a popravdě i dlouho poté. Římský literární kritik Marcus Fabius Quintilianus ho nepovažoval za hodného zmínky. Na několik zmínek o tomto "římském Ezopovi" lze natrefit u epigramatika Marcuse Valeria Martiala a pozdně antického básníka Aviena. Jiný pozdně antický básník Aurelius Prudentius Clemens Faedra imitoval.
Faedrův počin neměl v římské tradici obdoby, nicméně Faedrus se omezil na přebásnění původní prozaické látky řeckých ezopských bajek do latiny. Různorodým řeckým předlohám přitom dal jednotný styl a ráz (které si s nimi dnes spojujeme), tedy výhradní užití zvířat jako protagonistů a uvedení poučení na úvod nebo závěr bajky. K některým bajkám Faedrus přimíchal anekdoty z běžného života, kterým nechybí satirický duch a které lze považovat za jeho nejoriginálnější přínos.
Faedrus je uváděn jako autor přibližně 90 bajek rozdělených do pěti knih. Zdá se však, že některé bajky zůstávají roztroušené po dalších anonymních rukopisech. Připisuje se mu například téměř s jistotou dalších 30 bajek ze sbírky Appendix Perottino, nazvané podle jeho vydavatele, Niccola Perottiho, arcibiskupa ze Siponto, žijícího v 15. století. Rukopis obsahoval 64 Faedrových bajek s uvedeným autorstvím, další byli anonymní.
Nevíme kdy byly Faedrovy bajky přesně vydány, asi až po roce 43, jelikož Seneca, vyjadřující se v tom roce k formě bajky, se o Faedrovi nezmiňuje.
Faedrovy bajky ovlivnily středověkou kulturu. Řada středověkých vydání byla sice anonymních, nebo s pseudoautorstvím (např. Kodex Romulus), každopádně posloužila pro obnovu žánru a jako vzor pro bajky nové.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Faedrus na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Phaedrus (15 BC-50 AD)
Phaedri, Aug. Liberti, Fabularum Aesopiarum libri V. Cum integris commentariis Marq. Gudii, Conr. Rittershusii, Nic. Rigaltii, Is. Neveleti, Nic. Heinsii, Joan. Schefferi, Jo. Lud. Praschii & excerptis aliorum. Curante Petro Burmanno. Leiden: Samuel Luchtmans and Son, 1745.
The Dutch scholar Pieter Burman (1668-1741)—in Latin Petrus Burmannus, and also known as "the Elder" to distinguish him from his nephew of the same name—first published an edition of Phaedrus' Fables in an octavo format in Amsterdam in1698. This was followed by two others in octavo and duodecimo formats published by Henricus Scheuleer in The Hague in 1718 and 1719 respectively. However, Burman's best known edition is the 1727 quarto published by Samuel Luchtmans in Leiden. It incorporated the notes by the famous English philologist Richard Bentley (1662-1742)! (Schweiger, 1834: 733-8; Dibdin, 1827: 281). Regarding the1745 octavo edition printed in Leiden, of which our Collection Highlight is a copy, Luchtmans presents it as being the third edition (Ed. tertia) coming after those of 1698 and 1718, and as being corrected (Emendatior) and augmented (aucta) by the rich index of the quarto edition of 1727. Indeed, a clever way to avoid the fact that this edition is basically a reprint of the quarto! Apart from the title page, see the publishers' preface Aequo Lectori. S.D.S. Luchtmannus.
Clearly, the book addresses not the needs of the young student learning the foundations of the Latin language, but the expectations of the future scholar interested in a deep philological examination of the text of the Fables. See, for instance, the image displayed below, where Phaedrus' verses are commented upon line by line, word by word. Even the text itself could be a challenge to young students, as Edward Harwood (1729-1794) observes in his View of the Editions of the Greek and Roman Classics (London: G. Robinson, 1782):