Hrobka Kolowrat-Krakowských (Hroby)

Hrobka Kolowrat-Krakowských
Základní informace
Slohnovogotika
ArchitektVincenc Tiebl
Výstavba1899–1900
StavebníkClotilde Kolowrat-Krakowská, roz. Boiton Delamotte
Současný majitelobec Radenín
Poloha
AdresaHroby, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°23′28,27″ s. š., 14°51′19,42″ v. d.
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobka Kolowrat-Krakowských, také Kolowratská hrobka je pohřebiště radenínské (hrobské) linie šlechtického rodu Krakowských z Kolowrat v jihovýchodní části hřbitova v Hrobech, části Radenína v okrese Tábor. Novogotická cihlová pohřební kaple byla vystavěna v letech 1899–1900 nákladem Clotildy Kolowrat-Krakowské. Mezi lety 1900 a 1920 v ní bylo pohřbeno šest osob ze tří generací. Stavba, která překvapivě není kulturní památkou, je v majetku obce Radenín.

Historie

Interiér kaple

Statek Hroby koupila Marie Terezie hraběnka Krakowská z Kolowrat, rozená Caretto-Millesimo (1729–1769) v roce 1753 od Františka Antonína rytíře Kocha († 1769).[1][2] Poté byl v majetku rodu Kolowrat-Krakowských témeř 170 let. V roce 1920 zdědil statek a zámek Hroby René Baillet de Latour na základě poslední vůle Clotildy, roz. Boiton Delamotte (1839–1920), bezdětné vdovy a dědičky po Aloisu Kolowrat-Krakowském (1832–1898). Testament byl ovšem napaden Zdeňkem Kolowratem-Krakowským-Liebsteinským (1881–1941), protože dřívější verze poslední vůle určovaly jako dědice právě jeho. Spor se táhl několik let.[3][pozn. 1]

Hřbitov byl založen v roce 1832.[3][pozn. 2] Tam byli v prostých hrobech pochováni i někteří Kolowratové.

V letech 1899–1900 nechala Clotilda, roz. Boiton Delamotte (1839–1920) na základě poslední vůle svého zesnulého manžela Jindřicha Kolowrat-Krakowského (1801–1878) zbudovat pohřební kapli na vyvýšeném pozemku na východ od hřbitova.[3] Stavbu provedl táborský stavitel Vincenc Tiebl (1852–1909), který byl s největší pravděpodobností také autorem projektu.[5] Její náklady činily čtyři tisíce zlatých.[6] Pohřební kapli vysvětil 24. října 1900 českobudějovický biskup Martin Josef Říha (1839–1907).[6]

Ostatky Filipa Františka Kolowrat-Krakowského (1756–1836), jeho snachy Kateřiny z Kleinbergeru (1802–1867) a syna Jindřicha, kteří byli pohřbeni na hřbitově, byly exhumovány, vloženy do menší cínové rakve a uloženy v kryptě nové hrobové kaple. Na místě původního hrobu byl v roce 1901 vztyčen velký litinový kříž.[6]

Po únoru 1948 byl pozemek i s hrobkou zestátněn.[7] Hrobka bývala původně od hřbitova oddělena železnými vraty. Později byl pozemek obehnán zdí a začleněn k hřbitovu. Přesto lze původní areál rozeznat, protože je přibližně o jeden metr výše a vede k němu schodiště. Okolí kaple má parkovou úpravu.[7]

Architektura

Tympanon s erbem

Novogotická cihlová stavba typická např. pro severní Německo, Polsko a Pobaltí byla postavena na obdélníkovém půdorysu o stranách přibližně 4,8 x 6 metrů.[6][pozn. 3] Režné zdivo doplňuje světlý jemnozrnný pískovec (sokl, portál, pilíře, ostění oken a římsa). Na západním průčelí je portál s tympanonem zakončeným lomeným obloukem. V tympanonu je plasticky vyveden rodový erb, hraběcí koruna a zvlněná páska s rodovým heslem VĚRNĚ A STÁLE. Průčelí nad portálem dominuje socha anděla v mělké nice. Anděl drží v pravé ruce vavřínový věnec a v levé knihu s písmeny alfa a omega, to jest se symboly začátku a konce. Socha spočívá na polygonální konzole, kterou zdobí páska s letopočtem 1899. Nad sochou je baldachýn zakončený fiálou. Štít vrcholí kamnným křížem s vidlicově rozeklanými rameny.[6] Štít na východní straně je zakončen makovicí.[7] K rohům kaple přiléhají opěrné pilíře nasměrované k osám budovy diagonálně.[6] V bočních (severní a jižní) stěnách jsou prolomena podvojná hrotitá okna.[7] Na východní straně je jednoduché okno také zakončené lomeným obloukem.

Interiér

Vnitřek kaple je omítnut a zaklenut křížovou klenbou s pískovcovými žebry, které spočívají na konzolách s listovými motivy.[7] Na východní straně je stůl na způsob oltáře a za ním litinový kříž.[7] Uprostřed je vstup do podzemní pohřební komory, který zakrývá deska se čtyřmi kovovými úchyty.[7] Kapacita hrobky byla šest rakví.[6] Kryptu odvětrává dvojice otvorů na severní, jižní a východní straně.[7]

Seznam pohřbených

Chronologicky podle data úmrtí

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[8] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Kolowratů, žlutě manželky z jiných rodů, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou zvárazněni majitelé zámku Hroby. Zeleně jsou vyznačeny osoby, které byly původně pohřbeny v prostém hrobě na hřbitově. Generace jsou počítány od Jana z Bezděkova. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. Seznam nemusí být kompletní.

Po-řadíGene-raceJméno pohřbenéhoDatum a místo narozeníOtecDatum a místo sňatku, choťPohřeb a uložení do hrobkyPoznámky
Datum a místo úmrtíMatka
1.12.Filip František Kolowrat-Krakowský17. 4. 1756 RadenínLeopold Vilém Kolowrat-Krakowský (č. x809)16. 2. 1790:
Terezie z Tunkelu (č. x819)		Původně pohřben 30. 5. 1836 v prosté hrobce na obecním hřbitově v Hrobech.[3][9] V roce 1900 ostatky uloženy v nové hrobce.Císařský komoří a guberniální rada, hejtman Rakovnického kraje (1781–1782), hejtman Loketského kraje (1789–1791), podkomoří králové v Čechách (1798–1827). Majitel statku Hroby a Radenín.

Zemřel ve věku 80 let na mozkovou mrtvici.[9][pozn. 4]

26. 5. 1836 Hroby[9]Marie Terezie del Caretto-Cavriani di Millesimo (č. x769)
2.(13.)Kateřina z Kleinbergeru (z Kleinbergu[10])1. 12. 1802
4. 1. 1827:
Jindřich Kolowrat-Krakowský (č. 3)		Původně pohřbena 15. 12. 1867 v prosté hrobce na hřbitově v Hrobech.[3][11] V roce 1900 ostatky uloženy v nové hrobce.Zemřela ve věku 65 let (72 let[11]) na ochrnutí plic.[11]

Narodily se jí následující děti:

  • 1. Jindřiška, provd. Baillet de Latour (1828–1902; pohřbena v hrobce rodu Baillet de Latour v  Radeníně)
  • 2. Rudolf (1830–1903; č. 5)
  • 3. Alois (1832–1898; č. 4)
  • 4. Gustav (1834–?)
11. 12. 1867 Praha-Staré Město[11]
3.13.Jindřich Kolowrat-Krakowský28. 9. 1801 RadovesiceFilip František Kolowrat-Krakowský (č. 1)4. 1. 1827:
Kateřina z Kleinbergeru (č. 2)		Původně pohřben 8. 3. 1878 v prosté hrobce na hřbitově v Hrobech.[3][10] V roce 1900 ostatky uloženy v nové hrobce.Krajský komisař Kouřimského kraje, starosta obce Kozmice (1861–1870).[12] Majitel statku Hroby a Radenín (1836–1878). Zemřel ve věku 76 let na ochrnutí mozku.[10]
4. 3. 1878 Praha[10]Terezie z Tunkelu (č. x819)
4.14.Alois Kolowrat-Krakowský4. 9. 1832 PrahaJindřich Kolowrat-Krakowský (č. 3)24. 7. 1879:
Clotilde Boiton Delamotte (č. 6)		Původně pohřben v prosté hrobce na hřbitově v Hrobech.[3] V roce 1900 ostatky uloženy v nové hrobce.C. k. poručík.[12] Majitel statku Hroby (1878–1898).[12]
12. 12. 1898Kateřina z Kleinbergeru (č. 2)
5.14.Rudolf Kolowrat-Krakowský9. 11. 1830 PrahaJindřich Kolowrat-Krakowský (č. 3)Majitel statku Oblajovice.[12] Odborník v oboru včelařství.[12]
24. 6. 1903 SmíchovKateřina z Kleinbergeru (č. 2)
6.(14.)Clotilde Boiton Delamotte27. 5. 1839
24. 7. 1879:
Alois Kolowrat-Krakowský (č. 4)		Majitelka statku Hroby (1898–1920). Bezdětná.
25. 11. 1920

Další rodinní příslušníci pohřbení v Hrobech (výběr)

Tabulka je přehledem rodinných příslušníků a příbuzných, kteří byli pohřbeni na jiném místě v Hrobech. Mají speciální číslování a zelené zvýraznění ve dvou sloupcích.

Seznam nemusí být kompletní.

Po-řadíGene-raceJméno pohřbenéhoDatum a místo narozeníOtecDatum a místo sňatku, choťPohřeb a uložení do hrobkyPoznámky
Datum a místo úmrtíMatka
x756.12.Marie Josefa Kolowrat-Krakowská20. 4. 1755 RadenínLeopold Vilém Kolowrat-Krakowský (č. x809)Pohřbena v Hrobech.[8]
1. 5. 1756Marie Terezie del Caretto-Cavriani di Millesimo (č. x769)
x759.12.František Václav Kolowrat-Krakowský23. 3. 1754 RadenínLeopold Vilém Kolowrat-Krakowský (č. x809)Pohřben v Hrobech.[8]
25. 3. 1759Marie Terezie del Caretto-Cavriani di Millesimo (č. x769)
y759.12.Barbora Kolowrat-Krakowská10. 4. 1758 HrobyLeopold Vilém Kolowrat-Krakowský (č. x809)Pohřbena v Hrobech.[8]
29. 3. 1759Marie Terezie del Caretto-Cavriani di Millesimo (č. x769)
x769.(11.)Marie Terezie del Caretto-Cavriani di Millesimo8. 6. 1729[8] Měšice u Tábora[13]František Václav del Caretto-Cavriani di Millesimo
1698/1700 Vilímov – 6. 8. 1760 Vilímov/Hostice		24. 8. 1750 Choustník:
Leopold Vilém Kolowrat-Krakowský (č. x809)		Pohřbena v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hrobech.[14]Dědička Radenína.[12]

Narodily se jí následující děti:

  • 1. Marie Anna, provd. Zichy de Zich et Vásonykeö (1753–1805; pohřbena v Rusovcích[8])
  • 2. František Václav (1754–1759, č. x759)
  • 3. Marie Josefa (1755–1756, č. x756)
  • 4. Filip František (1756–1836; č. 1)
  • 5. Barbora (1758–1759; č. y759)
  • 6. Jana (*/† 1764; pohřbena v Praze[8])
  • 7. Terezie (*/† 1766; pohřbena v Praze[8])
  • 8. Leopold (*/† 1767; pohřben v Praze[8])
  • 9. Leopold (1768–1805)
9. 2. 1769Marie Anna Theresia des Fours
30. 8. 1706 Praha – 19. 4. 1745 Tábor
x809.11.Leopold Vilém Kolowrat-Krakowský
31. 12. 1727 PrahaFilip Nerius Kolowrat-Krakowský
křtěn 26. 3. 1686 Praha – 28. 3. 1773 Praha		24. 8. 1750 Choustník: Marie Terezie del Caretto-Cavriani di Millesimo (č. x769)Pohřben v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie v Hrobech.[14][3][15]Zakladatel radenínské (hrobské) větve rodu Kolowratů. Císařský komoří a skutečný tajný rada, kancléř (1769–1772), prezident dvorské komory (1772–1782), nejvyšší kancléř česko-rakouský (1782–1796), první státní ministr (1796–1808), rytíř rakouského Řádu zlatého rouna (1782). Majitel deskových statků Hroby, Radenín, Vlčeves a Oblajovice.[12] Zemřel ve věku 81 let (84 let[15]) náhle raněn mrtvicí.[15]

V druhém manželství se mu narodily následující děti:

  • 1. Marie Terezie, provd. Podstatzká-Lichtenstein a poté z Hardeguu (1770–1849; pohřbena ve Stronsdorfu[8])
  • 2. Josef (1771–1775)
  • 3. Karel František (*/† 1774)
  • 4. Marie Františka (1775–?)
  • 5. Marie Antonie, provd. z Oberndorffu (1776–1806)
  • 6. Marie Aloisie, provd. von Herberstein-Moltke (1780–1823; pohřbena na Starém Městě[8])
  • 7. Kristián (*/† 1781)
  • 8. František Xaver (1783–1855; pohřben v Budkově[8])
2. 11. 1809[15] VídeňAnna Barbora Michnová z Vacínova
2. 9 1707 – 24. 2. 1772		13. 9. 1769:
Marie Terezie z Khevenhüller-Metsch
4. 1. 1741 Vídeň – 27. 11. 1805
x819.(12.)Terezie z Tunkelu (von Trunkel [sic],[8] Tunklová,[16] z Dunkelu[3])18. 10. 1768
16. 2. 1790:
Filip František Kolowrat-Krakowský (č. 1)		Pohřbena 23. 5. 1819 ve hřbitovní kapli sv. Jana Nepomuckého v Hrobech,[3][15] při rozšiřování silnice byla kaple zbořena a ostatky přeneseny do kostela Nanebevzetí Panny Marie.[6][pozn. 5]Zemřela ve věku 50 let (49 let[15]) na následky mrtvice.[15][pozn. 6]

Narodily se jí následující děti:

  • 1. Terezie, provd. z Waldsteinu (1785–1830; č. x830)
  • 2. Filip (1789–1868)
  • 3. Leopold (1790–1833)
  • 4. Amálie Karolína, provd. Herzig von Herzfeld (1791–1872)
  • 5. Arnošt (1792–1826; č. x826)
  • 6. Marie Anna (1794–1801; pohřbena v Košířích[8])
  • 7. Vilemína, provd. von Böhm (1794–1877)
  • 8. Julie, provd. von Böhm (1798–1885; pohřbena v Praze[8])
  • 9. Ludvík (1799–1857)
  • 10. Jindřich (1801–1878; č. 3)
  • 11. Václav Evžen (1804–1806; pohřben v Košířích[8])
  • 12. Josefa, provd. Skronská z Budčova (1805–1840/1866)
21. 5. 1819 Hroby[16]
x826.13.Arnošt Kolowrat-Krakowský4. 11. 1792 PrahaFilip František Kolowrat-Krakowský (č. 1)6. 1. 1825:
Anna Stropnická (? von Stropnitzky)
31. 6. 1801 – 26. 8. 1876		Pohřben 14. 10. 1826 v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie v Hrobech.[14][17]C. k. poručík.[17] Zemřel náhle ve věku 33 let (30 let[17]).[17]
12. 10. 1826 Jindřichův Hradec[17]Terezie z Tunkelu (č. x819)
x830.13.Terezie Kolowrat-Krakowská18. 12. 1785 PrahaFilip František Kolowrat-Krakowský (č. 1)22. 10. 1804:
Jan Josef Antonín z Waldsteinu
2. 5. 1766 Győr – 19. 12. 1846 Hietzing		Pohřbena 19. 2. 1830 v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie v Hrobech.[3][18]Zemřela ve věku 44 let na vodnatelnost plic.[18][pozn. 7]
17. 2. 1830 Hroby[18]Terezie z Tunkelu (č. x819)

Příbuzenské vztahy pohřbených

Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy Bailletů de Latour.[8] Červeně orámovaní byli uloženi v pohřební kapli a oranžově pochováni na jiných místech v Hrobech. Modře je zvýrazněna Jindřiška Kolowrat-Krakowská, provdaná Baillet de Latour (1828–1902), jejíž vnuk René Baillet de Latour (1878–1970) v roce 1920 zdědil velkostatek a zámek Hroby. Arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky, římské číslice představují pořadí manžela nebo manželky, pokud někdo vstoupil do manželství více než jednou. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen.

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Filip Nerius Kolowrat-Krakowský
1688–1773
 
 
Anna Barbora Michnová z Vacínova
1709–1772
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Josefa Kolowrat-Krakowská
1725–1790
 
 
Jan Nepomuk I. ze Sternbergu
1713–1798
 
 
Marie Terezie Kolowrat-Krakowská
1730–1791
 
 
Adam František z Hartigu
1729–1783
 
 
Antonie Kolowrat-Krakowská
1736–1799
 
 
Václav Vojtěch z Klebelsbergu
† 1812
 
 
I. x769. Marie Terezie del Caretto-Cavriani di Millesimo
1729–1769
 
 
x809. Leopold Vilém Kolovrat-Krakowský
1727–1809
 
 
II. Marie Terezie z Khevenhüller-Metsch
1741–1805
 
 
Marie Kateřina Kolowrat-Krakowská
1747–1812
 
 
František Josef II. Kolowrat-Liebsteinský
1747–1825
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Kolowrat-Krakowská
1753–1805
 
 
František Zichy de Zich et Vásonykeö
1749–1812
 
 
x759. František Václav Kolowrat-Krakowský
1754–1759
 
 
x756. Marie Josefa Kolowrat-Krakowská
1755–1756
 
 
1. Filip František Kolowrat-Krakowský
1756–1836
 
 
x819. Terezie z Tunkelu
1768–1819
 
 
y759. Barbora Kolowrat-Krakowská
1758–1759
 
 
I. Leopold I. Podstatzky-Liechtenstein
1763–1813
 
 
Marie Terezie Kolowrat-Krakowská
1770–1849
 
 
II. Jan Karel z Hardeggu
1783–1839
 
 
František Xaver I. Kolowrat-Krakowský
1783–1855
 
 
Julie z Wildenstein-Wildbachu
1786–1849
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
x830. Terezie Kolowrat-Krakowská
1785–1830
 
 
Jan Josef Antonín z Waldsteinu
1766–1846
 
 
Filip Kolowrat-Krakowský
1789–1868
 
 
Františka Herzigová z Herzfeldu
1784–1868
 
 
Leopold Kolowrat-Krakowský
1790–1833
 
 
x826. Arnošt Kolowrat-Krakowský
1792–1826
 
 
Anna Stropnická
1801–1876
 
 
3. Jindřich Kolowrat-Krakowský
1801–1878
 
 
2. Kateřina z Kleinbergeru
1802–1867
 
 
Ludvík Kolowrat-Krakowský
1799–1857
 
 
Anežka Rudelsteinová
1803–1878
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jindřiška Kolowrat-Krakowská
1828–1902
 
 
Josef Jan Baillet de Latour
1815–1891
 
 
 
 
5. Rudolf Kolowrat-Krakowský
1830–1903
 
 
 
 
4. Alois Kolowrat-Krakowský
1832–1898
 
 
6. Clotilde Boiton Delamotte
1839–1920
 
 
 
 
Gustav Kolowrat-Krakowský
1834–?
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Symbolicky se spor uzavřel spojením obou rodů v roce 1940, kdy se Egon Kolowrat-Krakowský-Liebsteinským (1889–1971) oženil s Eugenií Baillet de Latour (1911–1941).[3]
  2. ↑ Hřbitov byl vysvěcen 14. října 1832 a prvním pohřeb se konal 29. října.[4]
  3. ↑ Ve stejném historizujícím stylu s přiznanými cihlami bez omítky byly postaveny také Chotkovská hrobka ve Valtířově (1869, architekt František Schmoranz), Lobkowiczká hrobka v Netíně (1871, architekt August Prokop), hrobka Lichnowských v Chuchelné (1903, architekt Julius Lundwall) a Buquoyská hrobka v Nových Hradech (1904, architekt Josef Schulz).[5]
  4. ↑ V matrice zemřelých je jako příčina úmrtí německy uvedeno am Nervenschlage.[9]
  5. ↑ Kaple sv. Jana Nepomuckého u bývalého hřbitova byla postavena na náklady rytíře Kocha jižně od kostela Nenebevzetí Panny Marie v roce 1727.[14]
  6. ↑ V matrice zemřelých je uvedeno jako příčina úmrtí na následky šlaku.[15]
  7. ↑ V matrice zemřelých je jako příčina úmrtí uvedeno německy Brustwassersucht.[18]

Reference

  1. ↑ TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 294 s. S. 80. Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku V.. 
  2. ↑ KOŠŤÁLOVÁ, Renata; KOŠŤÁL, Vratislav. Francouzská šlechta v českých zemích. Brno: Barrister & Principal, 2021. 288 s. ISBN 978-80-7364-118-4. S. 12. Dále jen Francouzská šlechta v českých zemích. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l VOŠTA, Karel. Pohřební kaple Kolovratů-Krakovských v Hrobech u Tábora. Genealogické a heraldické listy. Roč. 2018, čís. 1, s. 14–19, zde 15. Dále jen Pohřební kaple Kolovratů-Krakovských v Hrobech u Tábora. 
  4. ↑ Kaple Sv. Jana Nepomuckého a rodinná hrobka hrabat Baillet de Latour [online]. Obec Radenín, 2010-05-02 [cit. 2025-03-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Pohřební kaple Kolovratů-Krakovských v Hrobech u Tábora, s. 16
  6. ↑ a b c d e f g h Pohřební kaple Kolovratů-Krakovských v Hrobech u Tábora, s. 17
  7. ↑ a b c d e f g h Pohřební kaple Kolovratů-Krakovských v Hrobech u Tábora, s. 18
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q MAREK, Miroslav. Rodokmen Kolowratů 6 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1802–1856, rok 1836, Hroby, kniha 11, fol. 153 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1838–1888, rok 1878, Hroby, kniha 12, fol. 336 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1838–1888, rok 1867, Hroby, kniha 12, fol. 322 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e f g Pohřební kaple Kolovratů-Krakovských v Hrobech u Tábora, s. 14
  13. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Caretto-Millesimů 6 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-05-30 [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d CIKHART, Roman. Popis Táborska: soupis archeologických, historických, lidových a přírodních památek politického okresu táborského s přehledem příslušné literatury. Tábor: Okresní rada osvětová, 1947. S. 62. 
  15. ↑ a b c d e f g h Matrika zemřelých 1802–1856, rok 1809, Hroby, kniha 11, fol. 135 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Matrika zemřelých 1802–1856, rok 1819, Hroby, kniha 11, fol. 140 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c d e Matrika zemřelých 1802–1856, rok 1826, Hroby, kniha 11, fol. 144 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1802–1856, rok 1830, Hroby, kniha 11, fol. 146 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • VOŠTA, Karel. Pohřební kaple Kolovratů-Krakovských v Hrobech u Tábora. Genealogické a heraldické listy. Roč. 2018, čís. 1, s. 14–19. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Leopold Vilém hrabě Krakowský z Kolowrat (1727-1809).jpg
Autor: Michal Linhart, Licence: Attribution
Leopold Vilém hrabě Krakowský z Kolowrat (1727-1809)
Hroby, hrobka Kolowratů 02.jpg
Autor: Czeva, Licence: CC BY-SA 3.0
Hrobka Kolowratů na hřbitově ve vsi Hroby v okrese Tábor, části obce Radenín.
Hroby, hrobka Kolowratů 03.jpg
Autor: Czeva, Licence: CC BY-SA 3.0
Hrobka Kolowratů na hřbitově ve vsi Hroby v okrese Tábor, části obce Radenín.
Hroby, hrobka Kolowratů 01.jpg
Autor: Czeva, Licence: CC BY-SA 3.0
Hrobka Kolowratů na hřbitově ve vsi Hroby v okrese Tábor, části obce Radenín.