Iblei
| Iblei | |
|---|---|
 Pohoří Iblei na jihovýchodě Sicílie | |
| Vrchol | 986 m |
| Poloha | |
| Stát | Itálie |
| Souřadnice | 37°6′59″ s. š., 14°49′14″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pohoří Iblei, italsky Monti Iblei (sicilsky Munt'Ibblei), se nachází v jihovýchodní části Sicílie, na území provincií Siracusa, Catania a Ragusa. Nejvyšším vrcholem pohoří je Monte Lauro (986 m n. m.) Dalšími horami, přesahujícími nadmořskou výšku 900 metrů, jsou Monte Contessa (914 m n. m.), Monte Casale (910 m n. m.) a Monte Arcibessi (907 m n. m.)
Historie
Název pohoří je spojen se jménem sikulského krále Hyblona, který v 8. století před n. l. přenechal část východního pobřeží Sicílie kolonistům z řecké Megary (město cca 30 kilometrů západně od Atén). Ti pak poblíž dnešního sicilského přístavu Augusta založili město Megara Hyblaea.
Geologie a krajina
Horniny
Pohoří Iblei je převážně vápencové, složené z miocenních usazenin. Ty byly později tektonickými silami vyzdviženy, avšak navzdory tomu si vrstvy usazenin zachovaly vodorovnou polohu. V pobřežních oblastech jsou vrstvy sedimentů o něco mladší, z období pleistocénu. Zdejší horninou je pískovec, kterému se kvůli specifické zrnitosti přezdívá giuggiulena, což je jeden z názvů pro typicky sicilské vánoční cukroví, vyráběné ze sezamových semínek a medu. V některých částech pohoří Iblei, zejména v oblasti Monte Lauro a na severu, lze nalézt i horniny vulkanické, tufy a výchozy podmořských polštářových láv z období miocénu.
Krajinný charakter
Jedná se o náhorní plošinu s výraznými prvky krasového charakteru, jako jsou říční rokle, soutěsky, jeskyně a v některých pasážích i ponorné toky. Místní řeky jsou krátké, nejdelší z nich je Anapo (59 km). Další řeky jsou Irminio (55 km), Dirillo (54 km), Tellaro (45 lm), Cassibile (30 km), Ippari (28 km), Asinaro (22 km) a Fiumara Modica (22 km). Typickým stromem místních lesů je středomořský stálezelený dub Quercus ilex. Zemědělsky obhospodařovanou krajinu charakterizují četné vinohrady, sady citrusů, mandloní a olivovníků. Blíže pobřeží je pěstováno obilí a kukuřice.
Památky a ochrana přírody
Kulturní památky
Na okrajích pohoří se nachází osm pozdně barokních měst, známých jako města z Val di Noto. Jedná se o města Caltagirone, Militello in Val di Catania, Catania, Modica, Noto, Palazzolo Acreide, Ragusa a Scicli, zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.[1]
Národní park
Od roku 2007 je postupně připravováno vyhlášení Národního parku Iblei (Parco nazionale degli Iblei). Na území provincie Siracusa by mělo být 60% plochy národního parku, v provincii Ragusa 30% a zbývajících 10% v provincii Catania. 28. února 2011 Rada provincie Ragusa předložila materiál, vymezující hranice národního parku, avšak proti tomuto materiálu byly vzneseny výhrady z řad ochránců přírody i veřejnosti.
Odkazy
Reference
- ↑ Late Baroque Towns of the Val di Noto (South-Eastern Sicily) [online]. UNESCO [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Iblei na Wikimedia Commons - http://www.provincia.siracusa.it/Parco%20Nazionale%20degli%20Iblei.%20Conclu.pdf?modulo=pages&idpage=1
Média použitá na této stránce
(c) Salvatore Cappello, CC BY-SA 3.0
Countryside in the Iblei mounts in Sicily
Modica (RG)This true-color scene of a smoke plume streaming eastward from snow-capped Mount Etna was acquired on April 7, 2002, by the Moderate-resolution Imaging Spectroradiometer (MODIS), aboard NASA's Terra satellite. Mount Etna, towering above Catania, Sicily's second largest city, has one of the world's longest documented records of historical volcanism, dating back to 1500 BC. Historical lava flows cover much of the surface of this massive basaltic stratovolcano, the highest and most voluminous in Italy.