Internazionali BNL d'Italia 2024 – ženská čtyřhra

Internazionali BNL d'Italia 2024
VítězkyItálie Sara Erraniová
Itálie Jasmine Paoliniová
FinalistkyUSA Coco Gauffová
Nový Zéland Erin Routliffeová
Výsledek6–3, 4–6, [10–8]
Soutěže
mužská dvouhramužská čtyřhra
ženská dvouhraženská čtyřhra
2023 •Rome Masters• 2025 >

Ženská čtyřhra Internazionali BNL d'Italia 2024 probíhala okolo poloviny května 2024. Do deblové soutěže římského tenisového turnaje, hraného na antuce Foro Italico, nastoupilo třicet dva dvojic.[1] Obhájkyně titulu, Australanka Storm Hunterová s Belgičankou Elise Mertensovou,[2] nestartovaly společně. Hunterová si v dubnové přípravě Billie Jean King Cupu přetrhla Achillovu šlachu, znamenající několikaměsíční výpadek.[3] Druhá žena žebříčku Mertensová vytvořila nejvýše nasazenou dvojici s deblovou světovou jedničkou Sie Šu-wej. Ve čtvrtfinále však podlehly Číňankám Wang Sin-jü a Čeng Saj-saj.

Vítězkami se staly Italky Sara Erraniová s Jasmine Paoliniovou, které ve finále zdolaly třetí nasazený pár složený z Američanky Coco Gauffové a Novozélanďanky Erin Routliffeové. Po dvousetovém průběhu 6–3 a 4–6 rozhodl až supertiebreak poměrem míčů [10–8]. Obě šampionky si do žebříčku WTA připsaly 1000 bodů. Po triumfech na Jasmin Open 2023 a Linz Open 2024 získaly třetí společnou trofej. Erraniová na okruhu WTA Tour vybojovala jubilejní třicátý deblový titul a šestý v kategorii WTA 1000. Italian Open ovládla již v roce 2012 s Vinciovou. Do roku 2024 byly poslední ryze italskou dvojicí šampionek. Pro Paoliniovou to bylo čtvrté vítězství z ženského debla WTA a první v úrovni WTA 1000.[4][5][6]

Nasazení párů

Pavouk

Legenda

Finálová fáze

Semifinále Finále
PR Čína Wang Sin-jü
 Čína Čeng Saj-saj
363 
3 USA Coco Gauffová
 Nový Zéland Erin Routliffeová
677 
 3 USA Coco Gauffová
 Nový Zéland Erin Routliffeová
36[8]
 
   Itálie Sara Erraniová
 Itálie Jasmine Paoliniová
64[10]
8 USA Caroline Dolehideová
 USA Desirae Krawczyková
12
 Itálie Sara Erraniová
 Itálie Jasmine Paoliniová
66 

Horní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
1 Čínská Tchaj-pej Š-w Sie
 Belgie E Mertens
76 
WC   A Kalinska
   J Vesnina
52  1 Čínská Tchaj-pej Š-w Sie
 Belgie E Mertens
64[11] 
 Japonsko M Kato
 Ukrajina N Kičenok
31   USA S Kenin
 USA B Mattek-Sands
46[9] 
 USA S Kenin
 USA B Mattek-Sands
66   1 Čínská Tchaj-pej Š-w Sie
 Belgie E Mertens
06[7] 
 Spojené království H Watson
 Čína I-f Sü
36[8]   PR Čína Sin-j Wang
 Čína S-s Čeng
64[10] 
PR Čína Sin-j Wang
 Čína S-s Čeng
61[10]  PR Čína Sin-j Wang
 Čína S-s Čeng
w/o
 Kazachstán A Danilina
 Estonsko I Neel
13  9 Čínská Tchaj-pej Ch-č Čan
   V Kuděrmetova
 
9 Čínská Tchaj-pej Ch-č Čan
   V Kuděrmetova
66   PR Čína Sin-j Wang
 Čína S-s Čeng
363
3 USA C Gauff
 Nový Zéland E Routliffe
46[10]   3 USA C Gauff
 Nový Zéland E Routliffe
677
Alt Čína Si-j Wang
 Čína J Jüan
63[4]  3 USA C Gauff
 Nový Zéland E Routliffe
46[10] 
   M Andrejeva
   V Zvonareva
76     M Andrejeva
   V Zvonareva
64[8] 
 Polsko M Linette
 Čína Š Čang
53   3 USA C Gauff
 Nový Zéland E Routliffe
677
 Japonsko E Hozumi
 Japonsko M Ninomija
66   5 Česko K Siniaková
 USA T Townsend
363 
 USA A Muhammad
 Indonésie A Sutjiadi
22   Japonsko E Hozumi
 Japonsko M Ninomija
23
PR Japonsko Š Aojama
 Srbsko A Krunić
31  5 Česko K Siniaková
 USA T Townsend
66 
5 Česko K Siniaková
 USA T Townsend
66 

Dolní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
8 USA C Dolehide
 USA D Krawczyk
66 
 USA S Stephens
 Česko M Vondroušová
23  8 USA C Dolehide
 USA D Krawczyk
66 
 Ukrajina A Kalinina
 Ukrajina D Jastremska
66   Ukrajina A Kalinina
 Ukrajina D Jastremska
31 
Alt   J Alexandrova
   J Sizikova
03   8 USA C Dolehide
 USA D Krawczyk
67 
WC Itálie A Moratelli
 Itálie C Rosatello
646[11]    Mexiko G Olmos
   A Panova
35 
 Čína Ch-j Kuo
 Čína S-j Ťiang
774[9]  WC Itálie A Moratelli
 Itálie C Rosatello
73[7]
 Mexiko G Olmos
   A Panova
663[10]   Mexiko G Olmos
   A Panova
56[10] 
4 Nizozemsko D Schuurs
 Brazílie L Stefani
477[8]   8 USA C Dolehide
 USA D Krawczyk
12
6 Ukrajina L Kičenok
 Lotyšsko J Ostapenko
66    Itálie S Errani
 Itálie J Paolini
66
 Maďarsko A Bondár
 Španělsko C Bucșa
10  6 Ukrajina L Kičenok
 Lotyšsko J Ostapenko
66 
 Kanada L Fernandez
 Nizozemsko A Rus
67   Kanada L Fernandez
 Nizozemsko A Rus
21 
 Rumunsko M Niculescu
 USA A Parks
25   6 Ukrajina L Kičenok
 Lotyšsko J Ostapenko
37[5]
 Itálie L Bronzetti
 Česko L Nosková
54    Itálie S Errani
 Itálie J Paolini
65[10] 
WC Itálie A Abbagnato
 Itálie A Zantedeschi
76  WC Itálie A Abbagnato
 Itálie A Zantedeschi
21
 Itálie S Errani
 Itálie J Paolini
578[10]   Itálie S Errani
 Itálie J Paolini
66 
2 USA N Melichar-Martinez
 Austrálie E Perez
766[7] 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2024 Italian Open – Women's doubles na anglické Wikipedii.

  1. Rome 2024: Dates, draws, prize money and everything you need to know. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-02 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Hunter, Mertens defeat Gauff, Pegula to win Rome doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-21 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Deblová spoluhráčka Siniakové si přetrhla achillovku. Přijde o olympiádu. iDNES.cz [online]. 2024-04-12 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. 
  4. On home soil, Errani and Paolini battle to Rome doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-19 [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Errani e Paolini regine di Roma: trionfo in doppio. Sky Sport [online]. 2024-05-19 [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. (italsky) 
  6. Errani e Paolini trionfano in doppio, 10-8 al tie-break. Zverev batte Jarry nella finale maschile. Rai News [online]. 2024-05-19 [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy

  • Internazionali BNL d'Italia 2024 – ženská čtyřhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Chinese Taipei for Olympic Games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.