Jaromír Dajbych

Ing. arch. Jaromír Dajbych
Narození	20. ledna 1883 Kutná Hora; Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. ledna 1956 Kutná Hora; Československo Československo
Bydliště	Kutná Hora
Povolání	civilní inženýr, architekt, stavitel
Aktivní roky	1910 až 1948
Zaměstnavatelé	vlastní stavební firma; kutnohorský státní podnik Tabák, a.s.
Domovské město	Kutná Hora
Titul	Ing. arch.
Politické strany	Mladočeská strana; Strana národní jednoty
Rodiče	Čeněk Dajbych (1845–1913)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír Dajbych (20. ledna 1883 Kutná Hora – 23. ledna 1956 Kutná Hora) byl autorizovaný civilní inženýr a architekt, stavitel, politik a sokolský funkcionář činný v Kutné Hoře.^[1][2] Za druhé světové války byl vězněn^[3] a po Únoru 1948 pronásledován komunistickým režimem. Významná prvorepubliková kutnohorská osobnost.^[4][5]

Jaromír Dajbych se narodil 20. ledna 1883 v Kutné Hoře do rodiny místního kutnohorského stavitele Čeňka Dajbycha (1845–1913).^[4] Vysokoškolské vzdělání (architekturu) absolvoval v Praze na technice (ČVUT) v letech 1900 až 1906 u architekta, pedagoga, designéra a restaurátora Josefa Schulze (1840–1917).^[6] Po skončení studií byl od roku 1910 stavitelem na Kutnohorsku, kde pak po smrti svého otce v roce 1913 převzal jeho stavební firmu.^[6][4][5]

Zde uvedený výčet projekčních, stavebních, opravných či rekonstrukčních prací, kterých se Jaromír Dajbych se svojí firmou účastnil není zdaleka úplný:

• 1912: Bývalý objekt školy ve Zbraslavicích,^[6][7] památkově chráněný objekt od 3. května 1958;^[8]
• 1913: Rozšíření skladiště Hospodářského dvora v Kutné Hoře;^[6][4]
• 1919: Přestavba hotelu Černý kůň, Kollárova číslo popisné 314 v Kutné Hoře.^[9][6] Budovu hotelu Dajbych přestavěl a v roce 1919 na domě vytvořil modernistickou fasádu.
• 1931–1933: Tylovo divadlo v Kutné Hoře;^[10][4][5]
• 1937: Hangár na letišti ve Zbraslavicích;^[11][6]
• 1941: Oprava kostela svatého Jakuba Staršího v Kutné Hoře;
• 1939–1943: Hlavní budova nemocnice v Kutné Hoře (Kutná Hora – Žižkov, čp. 237, Vojtěšská 26);^[12][4][5]
• ????: Kostel v Červených Janovicích;^[4][5]
• ????: Obecná škola v Kutné Hoře;^[4]
• ????: Sokolovna na Žižkově v Kutné Hoře;^[13][4][5]

• 

  (c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0
  Bývalá škola ve Zbraslavicích
• 
  Hotel Černý kůň v Kutné Hoře
• 
  Městské Tylovo divadlo v Kutné Hoře
• 

  (c) Daniel Baránek, CC BY-SA 3.0
  Oprava kostela svatého Jakuba Staršího v Kutné Hoře
• 
  Kostel svatého Martina v Červených Janovicích

Ve 30. letech 20. století se Jaromír Dajbych podílel na stavbě některých objektů, které byly součástí československého pohraničního opevnění:^[6][4][5]

• 1937–1938: Lehké opevnění, úsek K1 Mníšek;^[6]
• 1937–1938: Lehké opevnění, úsek K2 Chrastava;^[6]
• 1937–1938: Lehké opevnění, úsek J1 Jizerské Hory;^[6]
• 1938: Lehké opevnění, úsek K3 Dlouhá hora.^[6]

Kromě stavitelství se Jaromír Dajbych také účastnil veřejného a společenského života. Ještě před první světovou válkou byl členem Mladočeské strany (rozpuštěna v únoru 1918).^[2][5] Krátce (za druhé republiky) byl také členem Strany národní jednoty. Za první republiky zasedal Dajbych coby člen v městské radě a také zastával funkci náměstka starosty Kutné Hory.^[4][5] Již od útlého mládí a svých školních let byl členem Sokola. Tady se věnoval převážně lehké atletice a fotbalu. V pozdějším věku se stal sokolským cvičitelem a pak i sokolským funkcionářem.^[5] Dlouhá léta vykonával funkci starosty Sokola Kutná Hora a starosty Havlíčkovy sokolské župy.^[5][4] V době, kdy se po skončení první světové války a vyhlášení samostatné Československé republiky formovaly polovojenské sokolské jednotky určené k dočasné obraně hranic, byl Jaromír Dajbych zvolen v říjnu 1918 prvním posádkovým velitelem Kutné Hory a jako dobrovolník bojoval v roce 1919 na Slovensku.^[4][14][5]

Za Protektorátu Čechy a Morava se stal jedním ze stovek zatčených při celoprotektorátním zátahu na sokolské činovníky v rámci německé represivní Akce Sokol (noc ze 7. října 1941 na 8. října 1941). V policejní věznici gestapa v Malé pevnosti v Terezíně pak strávil asi 6 týdnů, než byl propuštěn. V letech 1938 až 1942 vykonával funkci předsedy kutnohorské správní komise.^[5] Výkon této funkce zapříčinil jeho opětovné zatčení a věznění v Drážďanech.^[5][4] Druhou světovou válku přežil.^[5]

Po plném uchopení moci komunisty v Československu v roce 1948 byl Jaromíru Dajbychovi zabaven majetek, nemohl dále vést svoji stavební firmu a dokonce byl v říjnu 1948 vyloučen se Sokolské organizace s odůvodněním, že „nemá kladný poměr k lidově demokratickému zřízení“.^[4][5] Na živobytí si nějaký čas Ing. arch. Dajbych vydělával projektováním a kreslením stavebních výkresů, ale i tuto činnost měl později zakázánu vykonávat.^[4] V kutnohorské továrně na tabákové výrobky (kutnohorský státní podnik Tabák, a.s.) pak Jaromír Dajbych pracoval až do své smrti dne 23. ledna 1956.^[4][5]

• Kulturní adresář ČSR (Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic), 2. ročník, 1936, Českolipská knih a kamenotiskárna, Česká Lípa
• VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Vydání 1. Praha: nakladatelství Academia, 2004, strana 129.
• ŠUHAJOVÁ, Klára. Vzpomínka na osobnost prvorepublikové Kutné Hory, Jaromíra Dajbycha. Obzory Kutnohorska; 2016, ročník 27, číslo 6, strana 9.

• Rudolf Ryšán
• Bedřich Adámek

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaromír Dajbych na Wikimedia Commons