Kleovka
Kleovka | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Zánik | 1878 |
Další majitelé | Filip svobodný pán z Elmptů, JUDr. Karel Hausschild |
Poloha | |
Adresa | původní č.p. 63, Praha 2 - Vinohrady, ![]() |
Souřadnice | 50°4′11,61″ s. š., 14°26′22,97″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kleovka je zaniklá usedlost v Praze 2-Vinohradech, která se nacházela v ulici Nad Petruskou severně od usedlosti Perucka.[1][2]
Historie
Původně se zde rozkládaly dvě vinice – Kleovka a Grünwaldka. V 18. století je měl v majetku Filip svobodný pán z Elmptů. Po jeho smrti je roku 1797 získal v dražbě setník Tielle, generální zplnomocněnec barona Wimmera. Ještě v polovině 19. století v těchto místech vinohrad existoval.
Roku 1878 byla na místě zbořené usedlosti postavena nová vila Kleovka, zvaná také Alvína. V 80. letech 19. století ji vlastnil JUDr. Karel Hausschild, majitel nedaleké Perucky.
Další informace
- Původní adresa vily na místě usedlosti byla Koprníkova (Koperníkova) čp. 63.[3][4] Po rozparcelování a zastavění okolních pozemků zde vznikla ulice, která se názvu Nad Petruskou dočkala až v roce 1947.[5]
- Na místě usedlosti a vily stojí novostavba se stejným čp. 63.[p. 1]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Encyklopedie Prahy 2 usedlost a následně vilu umisťuje do ulice Na Kleovce čp. 2040/1.
Reference
- ↑ Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Vinohrady - dříve Weinberge (Winice). CPO evid. č. 3498–1, mapový list č. VI. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
- ↑ Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (perspektivní). In: Historický atlas měst: Praha. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 1994. Dostupné online Archivováno 4. 9. 2017 na Wayback Machine..
- ↑ RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. Karlova třída - U Půjčovny. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Koprníkova, s. 595.
- ↑ JANEČEK, Julius. Město Královské Vinohrady. V Praze: [nákl.vl.], 1895. 134 s., [72] s. příl.. S. 11, 147. (Meziměstská korespondence - číslo stanice: 446). Dostupné online.
- ↑ BRONCOVÁ, Dagmar, POLÁK, Milan. Nad Petruskou. Encyklopedie Prahy 2. Ulice. 25.10.2020. [cit. 2025-02-23]. Dostupné online
Literatura
- JANEČEK, Julius. Město Královské Vinohrady. V Praze: [nákl.vl.], 1895. 134 s., [72] s. příl.. S. 11, 147. (Meziměstská korespondence - číslo stanice: 446). Dostupné online.
- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 145.
- POLÁK, Milan. Kleovka, Na Kleovce 2040/1 (Vinohrady). Encyklopedie Prahy 2. Stavby. 25.10.2020. [cit. 2025-02-23]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Královské Vinohrady Archivní mapy na webu ČÚZK, rok vydání: 1841.
- Monumentální plán královského hlavního města Prahy. NAKI maps. Měřítko: 5000, rok vydání: 1885, autor: Brož, Josef. Vlastník: Městská knihovna v Praze.
- Vrtuální mapová sbírka: Orientační plán král. hl. města Prahy a obcí sousedních. Měřítko: 5000, rok vydání: 1914. Vlastník: Historický ústav Akademie věd České republiky.
- Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č.48. Archivováno 9. 8. 2017 na Wayback Machine., rok vydání: 1938. Městská knihovna v Praze.
- Dvě Prahy
Média použitá na této stránce
Autor:
- derivative work: Bazi (talk)
- ArchitectureIcon.svg: Ludvig14
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“