Leopold Karel z Koloniče

Leopold Karel z Koloniče
Narození26. října 1631
Komárno
Úmrtí20. ledna 1707 (ve věku 75 let)
Vídeň
Místo pohřbeníBratislava
Povoláníkatolický kněz, soudce a katolický biskup
Znám jakokardinál, arcibiskup ostřihomský, primas uherský
Nábož. vyznánířímskokatolické
RodičeArnošt Kolonić z Kologradu
RodKoloničové z Kologradu
PříbuzníJan Zikmund Kolonič z Kologradu (bratr)
FunkceNitranský biskup (od 1666)
diecézní biskup (od 1669)
rábský biskup (od 1686)
kaločský arcibiskup (od 1690)
ostřihomský arcibiskup (od 1695)
… více na Wikidatech
PodpisLeopold Karel z Koloniče – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold Karel z Koloniče (německy Leopold Karl von Kollonitsch, maďarsky Kollonitsch Lipót, latinsky Leopoldus a Kollonich, 26. října 1631 Komárno20. ledna 1707 Vídeň) byl uherský šlechtic z původně chorvatského rodu Koloničů z Kologradu, římskokatolický duchovní a kardinál, kaločský arcibiskup a později arcibiskup ostřihomský, primas uherský, hrabě Svaté říše římské. Byl vůdčí postavou uherské protireformace.

Jako císařský ministr byl odpovědný za reorganizaci nových uherských území získaných od Osmanské říše a postoupených na základě Karlovické smlouvy.

Život

Raný život a vojenská kariéra

Narodil se na komárňanském hradu jako syn hraběte Ernsta z Koloniče, guvernéra hradu a jeho manželky Anny Alžběty z Kueffsteinu.

Jako maltézský rytíř se zúčastnil krétské války; v roce 1650 byl ve Vídni pasován na rytíře, v roce 1654 se zúčastnil obrany Kréty a v roce 1655 bojoval v bitvě u Dardanel, vítězné pro Benátky. V roce 1658 se stal rytířem špitálním, následně byl jmenován převorem a kastelánem řádu se sídlem na hradu Mailberg, později v Chebu.[1]

Kněžská kariéra

V roce 1659 jej císař Leopold I. jmenoval svým komořím a také biskupem nitranským. Poté začal studovat teologii, ale na kněze byl vysvěcen až v roce 1668. V roce 1669 byl intronizován jako biskup v Nitře a v roce 1670 byl přeložen, aby se stal biskupem ve Vídeňském Novém Městě, po Laurenzi Aidingerovi. V letech 1672 až 1681 byl prezidentem Uherské dvorské komory.[1]

V letech 1673–1674 byl spolu s arcibiskupem Jiřím Slepčanským odpovědný za zvláštní soud v Bratslavě, který soudil asi 278 protestantů, což vedlo k jejich odsouzení a vypovězení.[1]

V roce 1683, v době druhého obléhání Vídně Turky, se vydal do města pro peníze na zaplacení vojska a také tam zřídil nouzové nemocnice v klášterech. Po bitvě u Kahlenbergu ve dnech 11. a 12. září 1683, která osvobodila Vídeň z osmanského obležení, zorganizoval na hradu Mailberg péči o asi pět set sirotků, dětí, jejichž rodiče byli zabiti v konfliktu. V následujících letech zakládal první vojenské nemocnice, díky čemuž se ve Vídni těšil velké oblibě.[1]

V roce 1685 byl jmenován biskupem v Győru a vzdal se své diecéze v Rakousku, kde ho nahradil Cristoval Royas de Spinola. V roce 1686 byl jmenován kardinálem s titulem kardinál–kněz svatého Jeronýma Chorvatského a v roce 1688 byl povýšen na arcibiskupa v Kaloči.[2] V roce 1692 jej císař Leopold I. jmenoval státním ministrem a v této funkci byl odpovědný za reorganizaci nových uherských území, které byly dříve v Osmanské říši. V roce 1695 byl povýšen na arcibiskupa ostřihomského a uherského primasa a dokázal pro římskokatolickou církev získat přes 100 000 pravoslavných křesťanů.[1] V té době byl jediným maďarským členem císařova nejužšího kruhu a bylo řečeno, že „nejprve učiní Uhersko poslušným, pak strádajícím a nakonec katolickým“.[3] Dokument, který císař vydal v roce 1691 a který je známý jako Explanatio Leopoldina, naznačoval, že náboženská svoboda v dobytých zemích má být pouze dočasná.[3]

Zúčastnil se papežských konkláve v letech 1689 a 1691, ale konkláve v roce 1700 se nemohl zúčastnit.[2] Zemřel ve Vídni v roce 1707. Jeho tělo bylo uloženo k odpočinku v jezuitském kostele svaté Anny, poté převezeno do Bratislavy k pohřbu.

Uctění památky

Před radnicí ve Vídni stojí jeho socha od Vincenze Pilze. V roce 1862 byla po něm pojmenována ulice v městské čtvrti Landstraße, a to Kolonitzgasse a v roce 1873 se k ní připojil Kolonitzplatz.

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leopold Karl von Kollonitsch na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Franz Krones, 'Kollonitsch, Leopold', in Allgemeine Deutsche Biographie vol. 16 (Leipzig: Duncker & Humblot, 1882), str. 481–484
  2. a b Leopold Karl Cardinal von Kollonitsch Lipót [Catholic-Hierarchy]. www.catholic-hierarchy.org [online]. [cit. 2022-05-26]. Dostupné online. 
  3. a b Charles Ingrao, The Habsburg Monarchy 1618–1815 (Cambridge University Press, 2003, ISBN 978-0-521-78505-1), str. 87
Předchůdce:
Martin II. Borkovic
Znak z doby nástupuArcibiskup kaločský
16881695
Znak z doby konce vládyNástupce:
Pavel V. Széchény

Média použitá na této stránce

Signature kollonich leopold karl.gif
signature of Leopold Karl von Kollonich, archbishop of Esztergom.
Leopold Karl von Kollonitsch Lipót.jpg
Portrait of Leopold Karl Cardinal von Kollonitsch