Protemnodon

Protemnodon
	Rekonstrukce Protemnodon anak
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Podtřída	vačnatci (Marsupialia);
Řád	dvojitozubci (Diprotodontia);
Čeleď	klokanovití (Macropodidae);
Rod	† Protemnodon; Owen, 1874
Typový druh
	Protemnodon anak; Owen, 1874
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Protemnodon je vyhynulý rod mohutných vačnatců, kteří se kdysi vyskytovali v Austrálii, Tasmánii a na Nové Guineji. Jednalo se o zástupce australské megafauny. Vyhynuli koncem pleistocénu.

Systematika

Podle analýzy mtDNA z roku 2014 je Protemnodon úzce příbuzný s rodem Macropus.^[1] Vnitřní systematika rodu Protemnodon je předmětem vědeckých debat. Na vině je zejména nedostatek fosilních nálezů, které jsou často jen neúplné. Na základě studie z roku 2022 byly druhy původně řazené do rodu Protemnodon (P. bandharr a P. buloloensis) přeřazeny do rodu Silvaroo, a pro P. nombe byl vytyčen nový druh Nombe. Revize rodu z roku 2024 řadí do rodu Protemnodon následující druhy:^[2]

P. anak Owen, 1874 (typový druh)
P. otibandus Plane, 1967 (juniorní synonymum P. chinchillaensis)
P. snewini Bartholomai, 1978
P. tumbuna Flannery et al., 1983 (juniorní synonymum P. hopei)
P. mamkurra Kerr et al., 2024
P. viator Kerr et al., 2024
P. dawsonae Kerr et al., 2024

Charakteristika

Tito velcí klokani představovali jedny z mnoha zástupců klokanů australské megafauny. Žili od raného pliocénu před asi 5 miliony lety až do svého vyhynutí v pozdním pleistocénu někdy před 40 000 lety. Hmotnost protemnodonů se pohybovala zhruba mezi 45–160 kg, maximálně kolem 170 kg. To představuje zhruba dvojnásobnou váhu současných klokanů. Nejmenší zástupce P. hopei z Nové Guineje vážil pouhých 45 kg, i tak se však jedná o zhruba dvojnásobek váhy nejtěžšího melanéského vačnatce, kterým je klokan hbitý (Notamacropus agilis).^[3]

Podle komparativní studie z roku 2024, která srovnávala délku a tvar končetinových kostí protemnodonů a moderních klokanů, dávali někteří protemnodoni během pohybu mnohem více váhy na své přední končetiny než současní klokani, tzn. alespoň někteří protemnodoni běžně využívali k pohybu i své přední končetiny. Protemnodoni se tedy buďto pohybovali po všech čtyřech, nebo si alespoň předními končetinami výrazně pomáhali. Pohyb některých protemnodonů byl přirovnán k pohybu některých druhů stromových klokanů po zemi, během kterého stromoví klokani prokládají výskoky pravidelným dopadem na všechny čtyři končetiny.^[4]^[5]

Odkazy

Reference

↑ LLAMAS, Bastien; BROTHERTON, Paul; MITCHELL, Kieren J. Late Pleistocene Australian Marsupial DNA Clarifies the Affinities of Extinct Megafaunal Kangaroos and Wallabies. Molecular Biology and Evolution. 2015-03-01, roč. 32, čís. 3, s. 574–584. Dostupné online [cit. 2025-04-05]. ISSN 0737-4038. doi:10.1093/molbev/msu338.
↑ KERR, Isaac a. R.; CAMENS, Aaron B.; ZOELEN, Jacob D. Van. Systematics and palaeobiology of kangaroos of the late Cenozoic genus Protemnodon (Marsupialia, Macropodidae). Megataxa. 2024-04-15, roč. 11, čís. 1, s. 1–261. Dostupné online [cit. 2025-04-05]. ISSN 2703-3090. doi:10.11646/megataxa.11.1.1. (anglicky)
↑ HELGEN, Kristofer M.; WELLS, Rod T.; KEAR, Benjamin P. Ecological and evolutionary significance of sizes of giant extinct kangaroos. Australian Journal of Zoology. 2006-08-11, roč. 54, čís. 4, s. 293–303. Dostupné online [cit. 2025-04-05]. ISSN 1446-5698. doi:10.1071/ZO05077. (anglicky)
↑ JONES, Billie; JANIS, Christine M. Hop, walk or bound? Limb proportions in kangaroos and the probable locomotion of the extinct genus Protemnodon. Journal of Mammalian Evolution. 2024-06-25, roč. 31, čís. 2, s. 26. Dostupné online [cit. 2025-04-05]. ISSN 1573-7055. doi:10.1007/s10914-024-09725-4. (anglicky)
↑ Ancient large kangaroo moved mainly on four legs, according to new research. ScienceDaily [online]. [cit. 2025-04-05]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Protemnodon na Wikimedia Commons
Taxon Protemnodon ve Wikidruzích

[1] LLAMAS, Bastien; BROTHERTON, Paul; MITCHELL, Kieren J. Late Pleistocene Australian Marsupial DNA Clarifies the Affinities of Extinct Megafaunal Kangaroos and Wallabies. Molecular Biology and Evolution. 2015-03-01, roč. 32, čís. 3, s. 574–584. Dostupné online [cit. 2025-04-05]. ISSN 0737-4038. doi:10.1093/molbev/msu338.

[2] KERR, Isaac a. R.; CAMENS, Aaron B.; ZOELEN, Jacob D. Van. Systematics and palaeobiology of kangaroos of the late Cenozoic genus Protemnodon (Marsupialia, Macropodidae). Megataxa. 2024-04-15, roč. 11, čís. 1, s. 1–261. Dostupné online [cit. 2025-04-05]. ISSN 2703-3090. doi:10.11646/megataxa.11.1.1. (anglicky)

[3] HELGEN, Kristofer M.; WELLS, Rod T.; KEAR, Benjamin P. Ecological and evolutionary significance of sizes of giant extinct kangaroos. Australian Journal of Zoology. 2006-08-11, roč. 54, čís. 4, s. 293–303. Dostupné online [cit. 2025-04-05]. ISSN 1446-5698. doi:10.1071/ZO05077. (anglicky)

[4] JONES, Billie; JANIS, Christine M. Hop, walk or bound? Limb proportions in kangaroos and the probable locomotion of the extinct genus Protemnodon. Journal of Mammalian Evolution. 2024-06-25, roč. 31, čís. 2, s. 26. Dostupné online [cit. 2025-04-05]. ISSN 1573-7055. doi:10.1007/s10914-024-09725-4. (anglicky)

[5] Ancient large kangaroo moved mainly on four legs, according to new research. ScienceDaily [online]. [cit. 2025-04-05]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Navigation

Navigace

Tématické portály