Všeobecné volby v Palestině 1996

Prezidentské volby v Palestině 1996
Stát	Palestina Palestina
Druh voleb	prezidentské
Volební termín	20. ledna 1996
Následující volby	2005
Volební účast	71,66 %
Počet kandidátů	2
Výsledky
(c) Gideon Markowiz / Photographer: Israel Press and Photo Agency (I.P.P.A.) / Dan Hadani collection, Národní knihovna Izraele / CC BY 4.0 Jásir Arafat Samícha Chalíl Fatah DFOP 643 079 hlasů 72 887 hlasů 89,82 % 10,18 % zvolený kandidát nezvolený kandidát

Parlamentní volby v Palestině 1996
Stát	Palestina Palestina
Druh voleb	parlamentní
Volební termín	20. ledna 1996
Následující volby	2006
Počet kand. stran	16
Výsledky
strana % Fatah   30,90 PKS   2,93 NDK   2,25 PDU   2,04 BSN   1,64 nestr.   57,51 strany, které dosáhly alespoň 1 % hlasů.

Všeobecné volby v Palestině 1996 se uskutečnily dne 20. ledna 1996 na palestinských územích –Západním břehu Jordánu, Pásmu Gazy a Východním Jeruzalémě. Šlo o první volby státu Palestina. Ve volbách byl zvolen prezident Palestiny a členové Palestinské legislativní rady. Z voleb vzešla vláda, které předsedal zvolený prezident Jásir Arafat.

V květnu 1994 vznikla na základě dohod z Osla Palestinská autonomie. Mělo jít o prozatímní vládní těleso, které mělo vládnout palestinským územím na dobu pěti let, během kterých mělo dojít k finální dohodě s Izraelem.^[1] Správní těleso Palestinské autonomie se zákonně vyčlenilo z Organizace pro osvobození Palestiny a bylo nově mezinárodně uznáno jako legální politický zástupce Palestinců.

Další volby do Palestinské legislativní rady se měly konat v květnu 1999, ale nakonec se kvůli bezpečnostní situaci a selhání mírového procesu konaly až v roce 2006.^[2]

Vzhledem ke krátké době existence politického tělesa Palestinské autonomie nebyly ve společnosti rozvinuty konvenční politické strany. Palestinské zájmy desetiletí hájila Organizace pro osvobození Palestiny, ve které byly zastoupeny osvobozenecké organizace a dominoval jí Fatah. Hlavní rival Fatahu, islamistický Hamás, volby (a celý mírový proces postavený na dvoustátním řešení) bojkotoval.

Přes značné izraelské obstrukce^[3] se palestinskému statistickému úřadu podařilo zařídit nezbytnou registraci voličů. Obstrukce zahrnovaly dlouhé zpoždění při poskytování map a nezbytných informací a naléhání na předkládání dokumentů pouze v hebrejštině; v Gaze bylo na hraničním přechodu Erez zadrženo šest tun voličských průkazů, které nakonec musely být „ručně přeneseny přes betonové zátarasy, které byly rozmístěny na kontrolním stanovišti“.

Prezident byl zvolen prostým lidovým hlasováním. Výsledky voleb považovala většina pozorovatelů za předem dané, a to kvůli Arafatově dlouhodobé dominanci na palestinské politické scéně (byl pověřeným prezidentem Palestinské autonomie od jejího vzniku a před tím desítky let lídrem Organizace pro osvobození Palestiny) a velké úctě, kterou vůči němu většina Palestinců chovala. Jeho jediná oponentka, politička Samícha Chalíl (DFOP), byla z velké části považována za formální.^[4] Arafat vyhrál volby s 89,8 procenta hlasů proti 10,2 procentu pro Samíchu Chalíl.^[5]

V parlamentních volbách bylo zvoleno 88 členů Palestinské legislativní rady z vícemandátových volebních obvodů, přičemž počet zástupců z každého volebního obvodu byl určen počtem obyvatel. 51 křesel připadlo na Západní břeh Jordánu a 37 na Pásmo Gazy. Několik mandátů bylo vyhrazeno pro křesťanské a samaritánské komunity.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1996 Palestinian general election na anglické Wikipedii.