Vláda Andrewa Bonara Lawa
Vláda Andrewa Bonara Lawa | |
---|---|
![]() premiér Andrew Bonar Law | |
Předseda | Andrew Bonar Law |
Počet členů | 16 (kabinet) |
Politické subjekty | Konzervativní strana |
Dolní sněmovna | 344/615 |
Jmenována | Jiřím V. |
Datum jmenování | 23. října 1922 |
Konec v úřadu | 22. května 1923 |
Důvod ukončení | rezignace premiéra |
Opozice | Labouristická strana |
Posloupnost vlád | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vláda Bonara Lawa byla vládou Spojeného království 8 měsíců v letech 1922 až 1923. Vedl jí konzervativec Andrew Bonar Law. Vláda byla jmenována po pádu předchozí koalice, vedené Davidem Lloyd Georgem. Její pozice byla zpočátku nejistá, v listopadu 1922 ale vyhrála všeobecné volby. Již v květnu 1923 však Law ze zdravotních důvodů rezignoval a nastoupila nová vláda Stanleyho Baldwina.
Politika
Roku 1922 vládla Británii již 6 let koalice Konzervativní strany a části členů Liberální strany, vedená liberálem Davidem Lloyd Georgem. Během onoho roku začaly gradovat spory mezi koaličními partnery. Přestože konzervativci drželi v Dolní sněmovně většinu, vysoký počet funkcí ve vládě zastávali liberálové. Tento stav začínal řadovým konzervativcům vadit; v říjnu provedli členové strany stojící mimo užší vedení převrat a odhlasovali odchod z koalice. V čele této vzpoury stál předseda obchodní rady Stanley Baldwin.[1]
O pár dní později Lloyd George rezignoval a bylo třeba jmenovat novou vládu. Nakonec král do úřadu premiéra jmenoval Andrewa Bonara Lawa, který v posledních letech stál mimo koalici. Postavení nového kabinetu nebylo jednoduché; řada konzervativců včetně oficiálního vůdce strany Austena Chamberlaina jej nepodporovala a uchýlila se do jistého vnitřního exilu. Kvůli potvrzení stávajícího vývoje se o měsíc později konaly všeobecné volby. V nich Konzervativní strana obhájila většinu, i když se oproti roku 1918 ztenčila. Pozice vlády tím doznala jistého posílení. Obecně kabinet sliboval návrat k éře předchozích konzervativních vlád, ukončené roku 1905. Pod heslem návratu k poklidu a stabilitě plánoval například znovu vrátit plná práva Sněmovně lordů, o která přišla reformou v roce 1911.[2]
Kabinet se se zasazením ministra financí Baldwina dohodl na vyrovnání britského dluhu u Spojených států. Na začátku roku 1923 vláda čelila francouzské okupaci Porúří, kvůli čemuž přerušila s Francií diplomatické styky. Vláda ale nakonec neměla dlouhého trvání - v květnu byl premiéru Lawovi diagnostikován neléčitelný nádor na krku, což jej přimělo rezignovat. Nový kabinet sestavil Stanley Baldwin.[3]
Legitimita vlády
Vládní strana | Hlasy ve volbách | % zisk | Mandáty v Dolní sněmovně | Křesla v kabinetu | Vůdce strany |
---|---|---|---|---|---|
Konzervativní strana | 5 294 465 | 38,5 % | 344/615 | 16 | Andrew Bonar Law |
Seznam členů kabinetu
Úřad | Člen kabinetu | Strana | Nástup do úřadu | Odchod z úřadu |
---|---|---|---|---|
Premiér | Andrew Bonar Law | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
Lord kancléř | Lord Cave | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
Lord prezident Státní rady | Lord Salisbury | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
Kancléř státní pokladny[p 1] | Stanley Baldwin | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
Ministr vnitra | William Bridgeman | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
Ministr zahraničí | Lord Curzon | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
Ministr kolonií | Vévoda z Devonshiru | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
Ministr války | Lord Derby | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
Ministr pro Indii | Lord Peel | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
Ministr pro Skotsko | Lord Novar | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
První lord admirality | Leo Amery | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
Předseda obchodní rady[p 2] | Sir Philip Lloyd-Greame | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
Ministr zemědělství a rybolovu | Sir Robert Sanders | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
Prezident Úřadu pro vzdělávání | Edward Frederick Lindley Wood | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
Ministr práce | Sir Anderson Barlow | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 22. května 1923 |
Ministr zdravotnictví | Sir Arthur Griffith-Boscawen | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 7. března 1923 |
Neville Chamberlain | Konzervativní strana | 7. března 1923 | 22. května 1923 |
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ JOHNSON, Paul. Churchill. Londýn: Barrister & Principal, 2010. ISBN 978-80-87029-87-9. S. 74.
- ↑ BASTON, Lewis. Half a Government and no real Opposition – the general election of 1922 [online]. Conservative Home, 2016-07-08 [cit. 2020-10-07]. Dostupné online. (v angličtině)
- ↑ Bonar Law [online]. Britannica, 2020-10-26 [cit. 2020-11-08]. Dostupné online. (v angličtině)
Média použitá na této stránce
Autor: Valethske; Sodacan, Licence: CC BY-SA 4.0
Royal Coat of Arms of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland in the style used by the Government of King Charles III from 2022 to the present (as used in all places except Scotland).
“ | Quarterly, First and Fourth Gules three lions passant guardant in pale Or armed and langued Azure (for England), Second quarter Or a lion rampant within a double tressure flory counter-flory Gules (for Scotland), Third quarter Azure a harp Or stringed Argent (for Ireland), the whole surrounded by the Garter; for a Crest, the imperial crown Proper; for Supporters, dexter a lion rampant guardant Or crowned as the Crest, sinister a unicorn Argent armed, crined and unguled Proper, gorged with a coronet Or composed of crosses patée and fleurs de lys a chain affixed thereto passing between the forelegs and reflexed over the back also Or; Motto 'Dieu et mon Droit’ ('God and my Right') below the shield. | ” |
- PINCHES, J.H & R.V., The Royal Heraldry of England, 1974, Heraldry Today.