Zimní les (protipartyzánská operace)

Zimní les
konflikt: Východní fronta
Partyzánské zóny na území Běloruské SSR v létě 1943 s vyznačenými komunikačními trasami.
Trvání	27. prosince 1942 – 25. ledna 1943
Místo	Trojúhelník sevřený železniční tratí Vitebsk – Něvel – Polock v okupovaném Bělorusku
Příčiny	Ohrožení klíčových komunikací mezi městy Vitebskem a Něvelem důležitých pro zásobování fronty.
Cíle	Zničit nebo alespoň co nejvíce oslabit partyzánské hnutí, zničit jejich základny a opevnění. Vytvořit ochranné pásmo u železnice Vitebsk – Něvěl.
Metody	Bezpečnostní vojensko-policejní operace k zabezpečení týlových oblastí.
Naplánováno	Zničení partyzánů v oblasti a zajištění bezpečnosti hlavních komunikačních tras.
Výsledek	Partyzáni byli rozprášeni a donuceni se z oblasti stáhnout.
Změny území	Po stažení německých jednotek se do území partyzáni postupně vrátili.
Strany
Německá říše Německá říše 286. ochranná divize 2 obranné pluky 794. bezpečnostní prapor 8. dělostřelecký pluk tankové jednotky 600. policejní prapor 690. četa polního četnictva 391. polní výcviková divize Zvláštní bojová skupina Sovětský svaz Sovětský svaz 3. běloruská partyzánská brigáda 4. běloruská partyzánská brigáda Partyzánská brigáda Za sovětské Bělorusko Partyzánská brigáda S. M. Korotkin partyzánský oddíl Nepolapitelní Běloruská diverzní brigáda Lenin
Velitelé
Německá říše Německá říše Max von Schenckendorff Johann-Georg Richert Albrecht Digeon von Monteton Sovětský svaz Sovětský svaz Arkadij Jakovlevič Marčenko Noj Jelisjejevič Falaljejev Pavel Minájevič Romanov Petr Antonovič Chomčenko Michail Sidorovič Prudnikov Alexej Andrejevič Baskakov
Síla
Německá říše Německá říše asi 10 000 vojáků Sovětský svaz Sovětský svaz asi 4 000 partyzánů
Ztráty
Německá říše Německá říše 20 zabitých a 79 raněných Sovětský svaz Sovětský svaz 670 zabitých v akci
Oběti, zatčení a škody
Mrtví	Dalších 957 osob bylo zastřeleno po výslechu jako partyzáni
Zatčení	2 041 lidí bylo zatčeno a odvezeno do tábora Dulag-125 v Polocku
Škody	Zničeno 62 základen a 335 opevnění sovětských partyzánů. 3 vesnice byly zničeny.
Jmenovaní němečtí velitelé obou divizí byli po válce veřejně oběšeni.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zimní les (rusky Зимний лес, německy Waldwinter) byl krycí název pro kárnou (trestnou) protipartyzánskou operaci probíhající v územním trojúhelníku sevřeném železniční tratí Vitebsk – Něvel – Polock od 27. prosince 1942 do 25. ledna 1943 v okupovaném Bělorusku. Byla pokračování operace Opičí klec.

V oblasti plánované akce proběhla v listopadu 1942 operace s krycím jménem Opičí klec. Operaci provedla tanková divize wehrmachtu, která se v lesnatém terénu nemohla rozvinout a partyzáni se před jejími útoky rozptýlili nebo stáhli hlouběji do lesa. Operace tak skončila bez vážnějších ztrát sovětských partyzánů a v krátkém čase. Partyzáni na základě této zkušenosti předpokládali, že německé síly v tvrdých zimních podmínkách v nejbližší době nebudou útočit a zůstanou ve svých posádkách. Operace však byla svěřena 286. ochranné (bezpečnostní) divizi, která byla na podobný způsob boje cvičena a vybavena. Partyzáni tak neočekávali, že se Němci v zimních podmínkách rozhodnou pro novou operaci navíc pro ně v nevýhodných podmínkách. Oblast nebyla dobře připravena na obranu, chybělo společné velení, panoval nedostatek výstroje a výzbroje.

Partyzáni provedli začátkem prosince 1942 několik útoků na železnici, a proto cílem operace bylo vytvořit ochranné pásmo u trati Vitebsk – Něvěl, likvidace partyzánů a přeměna operačního prostoru za levým křídlem skupiny armád Střed na zónu spálené země.^[1]

Do operace byly zařazeny následující jednotky:

• 286. ochranná (bezpečnostní) divize (německy 286. Sicherungs-Division (Wehrmacht)) v sestavě:
  • 2 obranné pluky,
  • 794. bezpečnostní prapor,
  • 8. dělostřelecký pluk,
  • tankové jednotky,
  • 600. policejní prapor,
  • 690. četa polního četnictva,
• 391. polní výcviková divize (německy 391. Feldausbildungs-Division),
• zvláštní bojová skupina (rusky боевая группа Шевелеры).

Odhadovaný stav nasazených sil byl asi 10 000 vojáků.^[2]

Operací byly zasaženy následující identifikované partyzánské brigády:

• 3. běloruská partyzánská brigáda, velitel Arkadij Jakovlevič Marčenko (rusky Аркадий Яковлевич Марченко, velel červen 1942 – listopad 1943), 1 126 osob,^{[3][pozn. 1]}
• 4. běloruská partyzánská brigáda, velitel Noj Jelisjejevič Falaljejev (rusky Ной Елисеевич Фалалеев, velel říjen 1942 – září 1943), 603 osob,^[4]
• Partyzánská brigáda Za sovětské Bělorusko, velitel Pavel Minájevič Romanov (rusky Па́вел Мина́евич Рома́нов, velel říjen 1942 – květen 1944, padl při operaci Svátky jara, Hrdina SSSR), 421 osob,^[5]
• Partyzánská brigáda S. M. Korotkin^{[pozn. 2]}, velitel Petr Antonovič Chomčenko (rusky Петр Антонович Хомченко, velel říjen 1942 – březen 1943), 660 osob,^[6]
• partyzánský oddíl Nepolapitelní, velitel Michail Sidorovič Prudnikov (rusky Михаил Сидорович Прудников, velel červenec 1942 – červenec 1943, Hrdina SSSR), 28 osob,^[7]
• Běloruská diverzní brigáda Lenin, velitel Alexej Andrejevič Baskakov (rusky Алексей Андреевич Баскаков, velel červenec 1942 – květen 1943), 315 osob,^[8]
• další zvláštní útvary a skupiny.

Skutečný početní stav partyzánských brigád je v této době pouze odhadován.^{[pozn. 3]} Přesná evidence byla provedena až po zařazení partyzánského útvaru do sestavy Rudé armády, kdy se jednalo o 3 153 partyzánů. Podle dalších pramenů šlo o celkem 4 – 5 tisíc lidí, kteří se účastnili bojů.^[2]

Partyzáni provedli sabotáže na železnici s předpokladem, že do zasněžených lesů Němci neproniknou. Němci však partyzány pronásledovali až k jejich základnám, kde je zaskočili. Německé síly pročesávaly les a aktivně vyhledávaly partyzánská postavení. Prudké boje probíhaly podél řeky Obal u vesnic Lachnači (bělorusky Лахначы), Ravěněc (bělorusky Равенец), Šilina (bělorusky Шыліна), Katljary (bělorusky Катляры), Tokarava (bělorusky Токарава), Pjacery (bělorusky Пяцеры) a Zachody (bělorusky Заходы).^[1] 3. běloruská partyzánská brigáda, Partyzánská brigáda S. M. Korotkin a Partyzánská brigáda Za sovětské Bělorusko v obklíčení utrpěly těžké ztráty.^[2] 4. běloruská partyzánská brigáda vyvázla z obklíčení, po bojích se jí podařilo prorazit a odvést s sebou tisíce místních obyvatel^{[pozn. 4]} do Rasonské oblasti (bělorusky Расонскі раён). V zóně operace bojovalo až do 25. ledna 1943 několik oddílů 4. běloruské partyzánské brigády, speciálních sabotážních a průzkumných skupin.

Partyzány se podařilo z oblasti operace vytlačit. Tři partyzánské brigády utrpěly těžké ztráty a celé území se vrátilo pod kontrolu německých okupačních sil.

Podle údajů partyzánů v bojích od 27. prosince 1942 do 3. ledna 1943 ztratily německé oddíly více než 100 zabitých vojáků a důstojníků. Podle tajné zprávy^{[pozn. 5]} velitele týlového prostoru skupiny armád Střed Maxe von Schenckendorffa byly vlastní ztráty 20 zabitých a 79 raněných. Dále zpráva uvádí ohledně ztrát partyzánů 670 zabitých v akci, 957 zastřelených po výslechu, celkem 1 627. Otázkou těchto čísel zůstává, kolik je partyzánů skutečných a kolik je z toho civilistů zabitých jako partyzánů.^[2] Další dostupné prameny totéž číslo uvádí jako zabité civilisty.^[1] Z německé zprávy také vyplývá, že lidé z vesnic pomáhali Němcům identifikovat partyzány.^[2]

Počet zabavených zbraní je ve zprávě uveden následovně: 10 minometů, 14 kulometů, 31 samopalů, 2 protitankové pušky, 114 pušek a značné množství ručních palných zbraní (zřejmě pistole). Bylo dobyto 62 základen a 335 opevnění. S ohledem na počet zabavených zbraní lze konstatovat jejich nedostatek, či dovodit zařazení zabitých civilistů do počtu partyzánů. Srovnáním počtu dobytých základen a množství zabavených zbraní lze také dojít k závěru, že partyzánské sklady byly prázdné. Proto se špatně vyzbrojené partyzánské brigády nedokázaly ubránit náporu.^[2]

Dalších 2 041 lidí bylo zatčeno a odvezeno do tábora Dulag-125 v Polocku.^[2] Vesnice Aržavuchava (bělorusky Аржавухава), Bělaje (bělorusky Белае), Čarbamysly (bělorusky Чарбамыслы) byly zničeny. Obyvatelstvu a partyzánům bylo zabaveno 7 468 kusů dobytka, 894 koní, asi 1 000 kusů drůbeže, 446,8 tun obilí, 14,5 tuny brambor, 75,9 tun lnu a lněného semene.

Během operace byla 286. divize vyřazena z vojenského zásobování wehrmachtu, protože se živila ze zabaveného proviantu z partyzánských skladů a na úkor místního obyvatelstva. Ve zprávě z března 1943 bylo velitelem 286. divize uvedeno, že ušetřil vojenskému zásobování německé armády 167 460 porcí masa, 139 880 porcí zeleniny a 42 123 dávek píce.

Velitel 286. ochranné divize generálporučík Johann-Georg Richert byl 29. ledna 1946 při Minském procesu s válečnými zločinci uznán vinným ve všech bodech obžaloby a spolu s dalšími 13 obžalovanými odsouzen k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán veřejně dne 30. ledna 1946 za přítomnosti asi 100 000 diváků v Minsku.

Velitel 391. polní výcvikové divize generálporučík Albrecht Digeon von Monteton byl dne 2. února 1946 u soudu s válečnými zločinci v Rize shledán vinným ve všech bodech obžaloby a spolu s dalšími 6 obžalovanými odsouzen k smrti oběšením. Jedním ze spoluobžalovaných byl Friedrich Jeckeln. Všech sedm obžalovaných bylo oběšeno na Náměstí vítězství (lotyšsky Uzvaras laukums) v Rize.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Операция «Зимний лес» na ruské Wikipedii.