Denticules cutanés de petite roussette Scyliorhinus canicula

Autor:

Isurus

Přisuzování:

Obrázek je označen jako „Vyžadováno uvedení zdroje“ (Attribution Required), ale nebyly uvedeny žádné informace o přiřazení. Při použití šablony MediaWiki pro licence CC-BY byl pravděpodobně parametr atribuce vynechán. Autoři zde mohou najít příklad pro správné použití šablon.

Shortlink:

https://www.czwiki.cz/b/d0e8c

Zdroj:

Wikimedia Commons

Formát:

2160 x 1625 Pixel (495693 Bytes)

Popis:

Denticules cutanés montrant la couronne limbée et les carènes

Licence:

CC BY-SA 4.0

Credit:

Vlastní dílo

Sdílet obrázek:

         

Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Wed, 12 Mar 2025 07:14:52 GMT

Relevantní obrázky

© Citron, CC BY-SA 3.0

(c) Stefan Kühn, CC BY-SA 3.0

© Tomas Willems & Hans Hillewaert, CC BY-SA 3.0

Relevantní články

Paryby (Chondrichthyes) jsou mořští, vzácně i sladkovodní čelistnatci s chrupavčitou, i když na povrchu zvápenatělou kostrou. Nejznámějšími z nich jsou žraloci a rejnoci, kromě nich mezi paryby patří ještě nepočetná skupina chimér. Celkem je známo kolem 1200 druhů paryb klasifikovaných asi do 13 řádů. Paryby jsou kromě extrémní redukce kostní tkáně charakteristické také absencí řady krycích lebečních kostí typických pro ostatní čelistnatce. Jejich tělo je kryto specifickým typem šupin. Zuby paryb se zakládají v řadách, které se postupně nasouvají dopředu, kde nahrazují vypadlé zuby. U chimér však došlo během jejich evoluce jednak ke ztrátě plakoidních šupin na většině těla a jejich zuby jsou modifikované v nevyměňované zubní desky. .. pokračovat ve čtení

Žraloci (Selachii) představují takřka výhradně mořskou skupinu příčnoústých paryb, pro kterou je charakteristické vřetenovité či válcovité, vzácně u některých skupin zploštělé tělo, heterocerkní ocasní ploutev, 5 či výjimečně až 7 žaberních štěrbin po stranách hlavy a prsní ploutve, které nejsou srostlé s hlavou. Dále mají typicky dvě hřbetní ploutve, jednu ploutev řitní a kromě zmíněných prsních ještě párové břišní ploutve. Jako ostatní paryby mají vnitřní oplození : samci se vyznačují modifikovanými břišními ploutvemi, které fungují jako pářicí orgán. Většina žraloků po dlouhém období březosti rodí dobře vyvinutá a relativně velká živá mláďata, někteří žraloci kladou velká vejce s pevným pouzdrem. Další znaky, které jsou pro žraloky typické, ale sdílejí je i s rejnoky, případně v různé míře i s chimérami, jsou plakoidní šupiny na povrchu těla, redukovaná chrupavčitá kostra, horní čelist tvořená netradičně kostí zvanou palatoquadratum nebo zuby, které v řadách postupně dorůstají směrem vpřed k okraji čelisti. .. pokračovat ve čtení