Praha, Břevnovský klášter, Oranžerie 2
Relevantní obrázky
Relevantní články
Zahrada břevnovského klášteraBřevnovská klášterní zahrada a sad, dříve také Svatomarkétská zahrada v Břevnově tvoří areál společně s kostelem a klášterem, od roku 1991 jsou chráněny jako jedna národní kulturní památka České republiky. Dělí se na horní areál, který tvoří neudržovaný lesopark, na severozápadě, sousedící se hřbitovem, při ulici Na Větrníku se studentskými kolejemi, a udržovaná část, označovaná jako Břevnovský sad, a spodní klášterní zahrada, která má svou klauzurní část, na rozdíl od horních partií lépe oplocenou a se dvěma uzamykatelnými vchody, která je přístupná jen během dne. .. pokračovat ve čtení
Břevnovský klášterBřevnovský klášter je nejstarší český mužský klášter, nacházející se v pražské čtvrti Břevnov. Založil jej roku 993 kníže Boleslav II. a pražský biskup Vojtěch. Od počátku v něm sídlí mnišská komunita benediktinů, která sem přišla z dolnobavorského kláštera Niederaltaich. U příležitosti 1000. výročí založení kláštera roku 1993 povýšil papež Jan Pavel II. břevnovské opatství na arciopatství. Klášter jako celek s bazilikou svaté Markéty a dalšími stavbami v klášterní zahradě je chráněn jako národní kulturní památka České republiky. Klášter je považován za nejstarší písemně doložené místo vaření piva v celé České republice, v této tradici pokračuje Břevnovský klášterní pivovar. .. pokračovat ve čtení
OranžérieOranžérie je druh uzavřené, zejména zámecké stavby s velkými okny a vytápěním, která slouží k přezimování choulostivých dřevin v malých nádržích a květináčích. Jak název napovídá, byla původně určena především k pěstování citrusů. Využití nachází i pro další subtropické rostliny a jejich rozmnožování, tedy k účelům, pro které se později začaly stavět skleníky. Je prvek zahradní architektury používaný v sadovnické tvorbě. Stavba má svůj původ v Itálii v době renesance, kdy se dostala do módy a byla nazývána limonaia. .. pokračovat ve čtení
Mlatová cestaMlatová cesta je označení pro zpevněné cesty a pěšiny vytvořené dvěma nebo třemi vrstvami kameniva a hlinitopísčité půdy. Jejich povrch má přírodní vzhled, chodí se po něm pohodlně a dobře propouští vodu, takže se deštěm povrch cesty příliš nerozbahňuje. V Evropě se takové cesty budují již od středověku, původně především v zámeckých zahradách a parcích. V současné době se používají i v menších soukromých zahradách. .. pokračovat ve čtení