Unchurch
Relevantní obrázky
Relevantní články
Katolický tradicionalismusKatolický tradicionalismus či tradiční katolicismus je označení pro směr katolicismu, který se staví odmítavě k mnoha změnám zvyků a hodnot, ke kterým začalo v katolické církvi docházet v období kolem druhého vatikánského koncilu (1962–1965) a po něm. .. pokračovat ve čtení
Tridentská mšeTridentská mše, známá také jako tradiční latinská mše, je forma mše svaté římského ritu, sloužené podle typických misálů vydaných za tímto účelem od roku 1570 do roku 1962. Svůj název dostala od ducha doby druhé poloviny 16. století, kdy promulgoval bulou Quo primum v souladu s rozhodnutím tridentského koncilu papež Pius V. nový římský misál, který byl od té doby vůbec poprvé platný pro celou latinskou církev. Tato[která?] rituální forma (ritus) byla zároveň nejvíce užívaným ritem západní latinské církve – tj. hlavní formou slavení mše svaté v západní církvi – až do doby, kdy byla po 2. vatikánském koncilu zavedena mše Pavla VI. v prosinci 1969. Tato[která?] vydání navazovala na mnohem starší liturgickou praxi zachycenou v misálech římské diecéze, sahající v téměř nezměněné podobě k papeži sv. Řehoři Velikému a tato podoba tzv. gregoriánská, navazuje až na prvokřesťanskou římskou liturgickou praxi. Např. Credo bylo vyhlášeno Chalcedonským koncilem léta Páně 451 v návaznosti na koncil Konstantinopolský r. 381, avšak svůj původ má v starším vyznání I. nicejského koncilu z r. 325. V téměř každé zemi se tato mše sloužila výhradně v latině, ale je také známo, že od dob Tridentského koncilu bylo povoleno buď částečně nebo úplně užívání některého jiného jazyka. V převážně chorvatských diecézích také bylo například na konci 19. století povoleno sloužení mše ve staroslověnštině a speciálních výsad v této věci dosáhly také české země. .. pokračovat ve čtení
Ritus (křesťanství)Ritus či obřad je náboženský termín z prostředí křesťanských církví, který označuje celek zvyklostí, liturgických předpisů, právních nařízení, apod. Pojem ritus se nejčastěji používá s ohledem na způsob sloužení bohoslužby. Tento pojem ale zahrnuje také liturgické, teologické, duchovní a právní dědictví, které je charakteristické pro jednotlivé církve a jimi užívanému ritu. Každá křesťanská církev se hlásí k určitému ritu, zároveň je ale možné, aby více církví užívalo jeden společný ritus; v takovém případě tyto církve sdílejí stejnou formu bohoslužby, avšak v teologických otázkách se mohou lišit. Může vztahovat na posvátný obřad, který může, ale nemusí mít status svátosti v závislosti na křesťanském vyznání. Toto použití ritu se liší od odkazu na rodiny liturgických ritů, jako jsou např. byzantský a latinský liturgický ritus. .. pokračovat ve čtení